Čím prošla hubnoucí děvčata?
Příspěvky
Čím prošla hubnoucí děvčata?
Aby se to povedlo, musí si tím projít asi každý. Dámy zatoužily po změně velikosti oblečení a zlepšení zdraví. Ta cesta není těžká, když k ní člověk přistupuje s chutí něco změnit, láskou ke svému zdraví a dobrou náladou. Musí přejít z otázky :"Půjde to?" , na větu "Půjde to." Musí odhodit hekání a malověrné pocity a někdy i část svých návyků, které k současné situaci vedly. To platí ostatně nejen v oblasti výživy, ale i při řešení problémů obecně.
Nebudeme jako z prvních stránek časopisů, ale můžeme působit madistvě, energicky. Můžeme dělat aktivity , které se s tloušťkou neslučovaly, možná najdeme nové přátele nebo bližší cestu ke svým dětem.
Tohle všechno má u každého několik fází a u každého probíhají jinak rychle.
1. Nulová fáze, nějak mi to nevadí, jsem ve stresu, mám moc práce a třeba i mimořádnou životní situaci, břicho se schová pod prsama, ta klobása je dobrá a nadívaný bůček jedí doma všichni a zákusek ke kávě mám ráda, zezadu se do zrcadla raději nedívám - tahle fáze u mne trvala skoro deset let a váha rostla
2. Budíček - objeví se první zdravotní potíže, nový šatník zase škrtí, ta prsa se zmenšují nebo co? Břicho už nezakryjí a zadek a stehna se povážlivě zvětšují, už se nedají přehlédnout, nohy otzékají a bolí a já jsem nerudná a stydím se vyjít v plavkách ven před lidi - no a zkouším různé hladovky a léky a mám ještě horší náladu, tablety nezaberou a hladovka se nedá držet dlouho - v téhle fázi mi píše dost lidí, kteří cítí, že zm,ěna by bodla.
U mne to trvalo asi půl roku.
3. Nástup cesty zdraví a pohybu, vyberu si, co mi vyhovuje a duševně se s tím srovnávám, zavádím vše do praxe postupně, hledám podporu u rodiny a kamarádek. vypíši si na papír zbytečnosti, co jdou nějak omezit, abych měla čas i na pohyb, mám radost z prvních výsledků - trvá asi první tři měsíce.
- 1. měsíc - najíždím na něco nového, je dobré si v klidu několikrát pročíst pokyny a nevnímat jen tělo jako něco, co potřebuji zmenšit, ale celkově, nedělat změnu jen pro hubnutí, ale s vizí dobře a bez nemocí fungovat co nejdéle. Snažíme se svoje běžné dny sladit s jídelníčkem a potraviny vyměnit podle návodu u diety, pokud něco nejím. Zamýšlíme se, proč máme nadváhu a není to právě tím, že něco nejím, není čas změnit i toto?
- 2. měsíc - už vím, co a jak, už vím, že váha může kolísat, už vím, že moje tělo není stroj a že každá nemoc má na mne vliv i co se váhy týká, již stíhám v pohodě jídlo a cvičení s vycházky se pomalu stávají součástí mého života
- 3. měsíc - pozoruji i změny v ktervních nálezech, cítím se pohyblivější a lehčí, jídlo už mám osvojené natolik, že si některé dny navrhuji sama a rodina pomalu respekruje kladně zmenu
4. Jdu dál se svými návyky- život se změnil a já už vím, že mi vyhovuje určitý styl jídla a pohybu, že se cítím lépe a nechci svému tělu škodit a být unavená s problémovou pletí, trpchu mám už nadhled nad oslavami a grilovačkami, vím, že ujet se dá, ale jen občas, že nemohu hřešit každý den, ale jen málo, vlastně mi to ani nedá cpát se něčím, co vím, že mi škodí.
Mám nefalšovanou radost, že už dávno nestojím u pultu uzenin s velkým zadkem a nekupuji krájenou Vysočinu, takovým lidem mohu jen poskytnout politování pohledem.
5. Mám nové přátele a žiji naplno, srovnám si priority života, vím, že žiji jen jednou a nechci se zbytečně brzy otravovat po nemocnicích, já si chci užít svůj život bez omezení, špeky a nemoci nechám jiným, co jsou ještě v nulové fázi.
